Skupina Czech Coal usiluje o aktivní vztah s klíčovými cílovými skupinami, nejen s obchodními partnery a zaměstnanci, ale i s obyvateli regionů, kde působí, a s orgány a institucemi, jež tvoří právní prostředí pro její podnikání. Skupina sama přichází s iniciativami a řešeními jak v oblasti samotného podnikání, tak v sociální a environmentální oblasti. V zájmu našich stakeholderů je, abychom předjímali rizika a využili příležitosti k zajištění udržitelného dlouhodobého růstu Skupiny. Nutnou podmínkou k tomu je zkvalitňování prostředí, které spolu s širokou veřejností sdílíme.
Investoři v oblastech těžby a energetiky potřebují transparentní a dlouhodobě predikovatelné prostředí. Stávající environmentální politika státu je však v rozporu se zájmy spotřebitelů energie, energetických společností, ale i se závěry platné energetické koncepce státu, která hnědé uhlí za limity poptává. Tato environmentální politika v současné době vylučuje možnost další těžby za současnými limity, a to i v případě vyřešení střetů zájmů v dané lokalitě. Lze říci, že zde existuje značný nesoulad mezi environmentální a energetickou politikou státu. Ve vyšší úrovni se obdobné potíže projevují jako rozpor mezi stávající environmentální a postupně vznikající bezpečnostní/energetickou politikou EU.
Energetika je bezesporu klíčovou oblastí pro fungování moderní společnosti. V blízké budoucnosti se objeví řada výzev, které spočívají především v rostoucí divergenci potřeb společnosti, v rostoucích nákladech na zajištění energie a v požadavcích na ekologické aktivity energetiky od centrální i lokální administrativy. Tyto výzvy představují podnikatelské příležitosti pro skupinu Czech Coal.
Vzhledem k vývoji na trhu s hnědým uhlím v ČR a k nevyřešené otázce limitů těžby patří mezi střednědobá až dlouhodobá rizika i neschopnost uspokojit všechny požadavky zákazníků na dodávky hnědého uhlí.
1 Potenciál výstavby zdrojů a posílení sítí v oblasti elektroenergetiky a plynárenství, EuroEnergy 2008.
2 http://www.euroenergy.cz/files/konference/2007/huner.ppt, snímek 24.
Závěry a doporučení pracovní komise pro teplárenství3 jednoznačně mluví o ohrožení soustavy centrálního zásobování teplem (50 % vyrobeného tepla v ČR) a systému KVET, který se podílí 21 % na dodávce elektřiny a systémových službách. Jednoznačně také vypovídají o výhodách zdrojů na hnědé uhlí. Studie pracovní komise obsahuje následující stanoviska a údaje:
Výše uvedené problémy jsou prohlubovány nesouměřitelným postavením CZT vůči jiným způsobům výroby tepla. Připravovaná legislativa může znevýhodnit CZT tak, že povede ke ztrátě konkurenceschopnosti a jeho rozpadu.Od 1. 1. 2013 musejí velké zdroje, tedy CZT, kupovat povolenky na emise CO2. Část povolenek mohou dostat zdarma mezi lety 2013–2020, pokud ČR požádá o výjimku EK a zároveň pokud energetické firmy stejnou částku proinvestují do snížení emisí. Přesto bude tato zátěž představovat pro české teplárenství náklady na nákup povolenek v řádu desítek miliard korun. Povinnost mít povolenky na emise CO2 přitom neplatí pro jakékoli domácí kotle a malé domovní kotelny.
3 Na základě rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka č. 27/2010 ze dne 26. 11. 2010 vznikla pracovní komise, jejímţ cílem bylo vytvořit dokument slouţící jako podklad pro novelizaci státní energetické koncepce (SEK) v oblasti teplárenství. www.mpo.cz/dokument85493.html .
Nejvýznamnější změnu nejen v oblasti těžby hnědého uhlí, ale v celém odvětví dobývání nerostných surovin by přinesla novela čtyř zákonů prosazovaná ministerstvem životního prostředí. Návrh novely, stažený vládou ze sněmovny v lednu 2010, zahrnoval současně novelu:
Novela zákona prosazovala řadu překážek podnikání v těžebním průmyslu. Mezi nejvážnější návrhy patří faktické donucení těžebních společností ke zpracování návrhu na „vynucený“ odpis zásob těžebních ložisek, k jejichž vydobytí přitom mají právoplatnou licenci a řádně stanovený dobývací prostor. Přípravu podkladů, jež by jí v budoucnu mohly uškodit, musejí paradoxně i samy uhradit. Novela nedefinovala, co je „obecný zájem ochrany životního prostředí“, tj. záleží pouze na subjektivním rozhodnutí úředníků o odpisu zásob, novela nijak nedefinuje, zda tento zájem převažuje nad zájmem na vytěžení zásob, nad průmyslovým rozvojem regionu či surovinovou a energetickou bezpečností České republiky.
V lednu roku 2011 vláda schválila plán legislativních prací, z něhož vyplývá, že se letos bude zabývat „malou“ novelou horního zákona (zákona č. 44/1988 Sb.). Novelizace by měla spočívat zejména v tom, že z paragrafu 31 zákona bude vyškrtnut tento článek: (4) b) „Pro účely dobývání výhradního ložiska je organizace oprávněna nabývat pro plnění úkolů stanovených tímto zákonem nemovitostí nebo práv k nemovitostem převodem správy a rozhodnutím o vyvlastnění, popřípadě zřízením užívacího práva, a to i pro účely rekultivace.“
Jak vládní prohlášení kabinetu Petra Nečase (ODS), tak koaliční smlouva ODS, TOP 09 a Věcí veřejných tvrdí, že bude připravena novela horního zákona. Smlouva uvádí, že novela „zajistí povinnost poskytnout orgánům státní správy podklady pro odpis bilančních zásob nerostných surovin, zejména uhlí, a odstraní možnost vyvlastnění a dalšího omezení vlastnických práv majitelů nemovitostí v dobývacích prostorech“, zatímco ve vládním prohlášení se píše o „hospodárném využívání zásob nerostných surovin“.
V květnu 2011 se konal na Zaměstnavatelském svazu důlního a naftového průmyslu Společenstva těžařů ČR workshop k hornímu zákonu, kterého se zúčastnili zástupci uhelných společností, Těžební unie, VŠB, Odborového svazu pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu, prof. Makarius aj. Byl přijat závěr, že z workshopu bude zpracováno stanovisko s doporučením, že eventuální úpravě horního zákona je nutno předřadit aktualizaci SEK a surovinové politiky.
Nyní existují čtyři druhy poplatků za dobývání uhlí a dva druhy poplatků za emise (emisní povolenky a poplatky za emise ostatních znečišťujících látek). Další zpoplatnění a zdanění hnědého uhlí (jeho spotřeby) a elektrické energie (její výroby a prodeje) přinesla tzv. ekologická daňová reforma.
Dne 3. ledna 2007 vzala vláda na vědomí materiál „Principy a harmonogram ekologické daňové reformy“, který je platný do současné doby. Tímto materiálem byla oficiálně zahájena implementace ekologické daňové reformy (dále „EDR“) v České republice. Podle harmonogramu by implementace EDR měla probíhat postupně ve třech etapách do roku 2017.
První etapa EDR spočívá v transpozici směrnice 2003/96/ES, o zdanění energetických produktů a elektřiny. Během roku 2007 tak vznikly tři nové daně – daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny (které doplnily již existující spotřební daň z minerálních olejů), povinnost platit tyto daně vznikla od ledna 2008. Legislativně byly zakotveny v zákoně č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů.
Výše sazeb zakotvená v uvedené legislativě je následující: daň z elektřiny ve výši 28,30 Kč/MWh, daň ze zemního plynu ve výši 30,60 Kč/MWh, daň z pevných paliv ve výši 8,50 Kč/GJ spalného tepla v původním vzorku paliva.
Druhá fáze EDR měla mít za cíl snížení emisí do ovzduší. Neoficiálně se za druhou fázi EDR považují opatření směřovaná ke zlepšení kvality ovzduší (tedy nikoli snížení emisí CO2)4 . Jde zejména o opatření zaměřená na obměnu vozového parku (registrační poplatek při koupi starších automobilů; legislativně zakotvený v zákonu o odpadech), možnost zavádění nízkoemisních zón ve městech apod.
V rámci naplňování dokumentu „Principy a harmonogram ekologické daňové reformy“ bude zahájena i třetí fáze EDR, která bude znamenat implementaci novelizace směrnice o zdanění energetických produktů a elektřiny (2003/96/ES) – viz dále.
V ČR není politická vůle naplňovat původní cíle EDR dle „harmonogramu“ – tj. nad rámec evropské legislativy. Lze však očekávat, že novela směrnice o zdanění energetických produktů a elektřiny (2003/96/ES) zdraží některá pevná paliva (zejména hnědé uhlí pro domácnosti) a naftu.
4 Se zavedením 2. a 3. etapy EDR se počítalo v Národním programu ochrany ovzduší (schváleném vládou ČR dne 11. 6. 2007 usnesením č. 630/2007), kde je v bodě 4.1 uložen úkol MŽP ve spolupráci MF a MPO: Připravit druhou etapu ekologické daňové reformy, která povede také ke snižování emisí znečišťujících látek.
Návrh novely směrnice o zdanění energetických produktů a elektřiny (2003/96/ES), který byl EK představen 13. 4. 2011, je v současné době zpracováván EK. Zdanění energetických produktů a elektřiny by mělo mít dvě složky: zdanění emisí CO2 a zdanění spotřeby, která má být závislá na typu paliva. Obecně by zdanění energetických produktů a elektřiny nemělo být diskriminační vůči různým energetickým zdrojům. Toho by mělo být dosaženo zdaněním energetického obsahu konkrétního paliva, ne zdaněním jeho objemu.
Nový návrh se drží původní idey – rozdělení stávající „energetické daně“ (v ČR tzv. „ekologické daně“) uvalené na jednotlivé komodity (v ČR dnes elektřinu, uhlí a zemní plyn) na tzv. „ekologickou“ a „energetickou“ složku daně. Ekologická složka odráží množství emisí CO2, které jednotlivá paliva produkují při jejich spalování. Energetická složka daně má umožnit členským státům flexibilně zdanit energetické produkty. Zdanění energetických produktů by nadále mělo probíhat souběžně se systémem EU ETS. Evropská komise očekává od uvalení daně na CO2 u zdrojů nespadajících pod EU ETS narovnání podmínek mezi podniky spadajícími a nespadajícími do systému EU ETS.
Návrh obsahuje nové minimální sazby daně na CO2, které by byly platné v celé Evropské unii (20 EUR/t CO2). Cílem zamýšlené ekologické složky je, aby alespoň určitá část energetické daně byla založena na emisích CO2, které se odvíjejí od použitého paliva pro výrobu zdaněné energie (dnes je např. sazba za spotřebu elektrické energie stejná bez ohledu na to, zda jde o energii vyrobenou spalováním uhlí nebo vyrobenou v jaderné elektrárně – tento příklad je ukázkou toho, kde by mělo dle Evropské komise dojít k diferenciaci daně). Směrnice osvobodí od ekologické složky „energetické daně“ podniky spadající pod systém EU ETS, aby nebyly za emise CO2 zdaněny dvakrát.
Směrnice by tak mohla přinést pro uhelný průmysl dvojí efekt – snížit náklady podnikům, které jsou nebo budou zapojeny do EU ETS, a zároveň zvýšit prostřednictvím daně cenu uhlí pro subjekty, které do EU ETS nespadají/spadat nebudou. Jistě by tak pro tyto subjekty došlo k relativnímu cenovému znevýhodnění uhlí, které má relativně vysoké měrné emise CO2/GJ oproti jiným palivům s větší výhřevností (např. zemnímu plynu).
Revizí čl. 18 směrnice č. 2003/96/ES by měly některé členské státy získat (teritoriální) výjimky. Pro ČR je nejdůležitější to, že devět států včetně ČR (Bulharsko, Rumunsko, ČR, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Estonsko, Litva a Lotyšsko) by mělo získat oprávnění zavést zdanění emisí CO2 až s osmiletým odkladem (namísto 1. 1. 2013 až od 1. 1. 2021). Dále by mělo skončit dosavadní daňové zvýhodnění LPG a zemního plynu využívaných jako paliv, protože se mezitím rozvinul trh s biopalivy, která mohou LPG a zemní plyn nahradit. Výjimka je tak nadbytečná a měla by postupně (mezi lety 2018–2023) skončit.
Nový návrh stanoví minimální sazby pro daně z emisí CO2 na 20 € za tunu CO2 pro všechna použití energetických produktů. Tato sazba se nevztahuje na elektřinu. Míra zdanění závisí na tom, zda energetický produkt je používán jako pohonná hmota (v takovém případě je 9,6 € za GJ, kterých má být dosaženo postupně do roku 2018), nebo jako palivo nebo pohonné hmoty používané pro účely stanovené v čl. 8 (2) směrnice o zdanění energií (v takovém případě je 0,15 € za GJ od roku 2013). Tato sazba se vztahuje i na elektřinu.
Následující tabulka vyjadřuje celkovou úroveň minimální daně vyplývající z kombinovaného použití těchto dvou prvků a srovnává je se současnými minimálními sazbami.6
Hlavní zájmové skupiny pro spolupráci na řešení tohoto rizika:
Zodpovědnost za energetickou a environmentální politiku, resp. za její implementaci nesou především:
Na formulaci těchto politik se dále podílejí:
5 http://ec.europa.eu/taxation_customs/taxation/excise_duties/energy_products/legislation/index_en.htm; http://www.euroskop.cz/8439/18722/clanek/dane-v-breznu-2011.
6 http://ec.europa.eu/taxation_customs/resources/documents/taxation/minima_explained_en.pdf
Revize systému EU ETS probíhá již třetím rokem. Po hrubých obrysech, které stanovil tzv. klimaticko-energetický balíček schválený na konci roku 20087 , probíhají v současné době jednání o detailních parametrech alokace povolenek po roce 2013. Konkrétní podoba těchto parametrů bude mít zásadní dopad jak na sektor energetiky, tak na sektor výroby tepla. Zásadní změnou, kterou EU ETS po roce 2013 přinese, je záměna bezplatného rozdělování povolenek za systém rozdělování povolenek v aukcích.
Sektoru výroby elektrické energie se zásadně dotýká nedávno schválená novela zákona č. 695/2004 Sb. Tato novela zavazuje Ministerstvo životního prostředí (dále jen „MŽP“) a budoucí vládu k tomu, aby předložily žádost o přidělení povolenek zdarma na výrobu elektrické energie. Postupný náběh aukcí povolenek na emise CO2 tak bude začínat na přibližně 30 % (po přepočtu spíše 44 %). Poměr aukce bude postupně narůstat až na 100 % v roce 2020. Pro český průmysl uvádí Svaz průmyslu a dopravy očekávané výdaje na nákup povolenek ve výši 20–50 miliard ročně. Novela také prodloužila termíny pro podávání žádostí o příděl bezplatných povolenek, a to jak pro výrobce elektrické energie, tak pro zpracování žádosti pro MŽP. MŽP připravilo v návaznosti na tuto novelu pokyny pro výrobce elektrické energie o náležitostech, které by měly žádosti splňovat.
Vláda však až do této chvíle nerozhodla, zda povolenky na výrobu elektřiny nakonec budou alokovány zdarma, či nikoli. Rozhodnutí vlády se očekává během první poloviny roku 2011. V současné době je také diskutována otázka využití finančních prostředků získaných z prodeje povolenek. Současný návrh Ministerstva financí je nechat je v rozpočtu ČR, zatímco MŽP preferuje alokaci dle směrnice o emisním obchodování, tj. alespoň 50 % by se mělo využít na klimatickou politiku (částečně na podporu nízkoemisních technologií, částečně na program Zelená úsporám).
Vzhledem k tomu, že ČR musí do konce září 2011 poslat do EK návrh na alokace povolenek zdarma, je možné očekávat vyjasnění celé situace do této doby.
Situace je v této oblasti velice nepřehledná a jsou signály až překotných a absurdně zdůvodněných změn. Například v květnu roku 2011 bylo oznámeno Výborem pro životní prostředí EU, že do konce letošního roku by mohla EU zveřejnit svůj revidovaný cíl redukce emisí CO2. Ty by se měly dle Výboru pro životní prostředí EU do roku 2020 snížit o 30 % oproti úrovni z roku 1990. Původní plán počítal s redukcí o 20 %. Podle výboru výraznější snížení emisí může přinést miliony nových pracovních míst v EU.
7 Kterým se členské státy EU zavázaly snížit emise skleníkových plynů do roku 2020 o 30 % v porovnání s rokem 1990.
Druhá oblast, které se dotkne revize systému EU ETS, je oblast výroby tepla. Bezplatné povolenky na výrobu tepla se budou přidělovat v režimu pro teplárny na základě benchmarku pro výrobu tepla a historických emisí (viz „rozhodnutí o bezplatném přidělování povolenek ve třetím období“, které bylo odhlasováno v „Climate Change Committee“ 16. 12. 2010; nyní je postoupeno Evropskému parlamentu)8.
Teplárny si mohou vybrat, zda jejich historické emise budou počítány z období 2005–2008, nebo 2009–2010; na základě těchto období se budou vypočítávat historické emise dle benchmarků. V současné době existuje 52 výrobkových benchmarků. Tepelný benchmark je 62,3 povolenky/TJ a bude uplatňován, pokud nebude možné uplatnit jiný benchmark. Pokud nebude z nějakého důvodu možné uplatnit tepelný benchmark, bude uplatněn palivový benchmark. V tomto módu by teplárny v roce 2013 teoreticky dostaly 100 % povolenek zdarma, v roce 2014 by dostaly 90 % povolenek zdarma, v roce 2015 pak 80 % povolenek zdarma atd. z vypočteného množství pro příděl bezplatných povolenek, nicméně spočtené množství povolenek bude ještě násobeno „redukčním koeficientem“ (dle směrnice), který snižuje množství bezplatných povolenek z 80 % v roce 2013 na 30 % v roce 2020.
Určité riziko je možné spatřovat v tom, že teplárny nebudou schopny prokázat historické dodávky tepla do domácností (a tím i výši spojených emisí) a nebudou tak moci využít výhodnější alokace povolenek zdarma. Systém bude nastaven tak, že teplárny samy budou muset prokázat výši emisí pro výrobu tepla – pokud ji MŽP dostatečně neprokážou, pak povolenky v módu historických emisí nedostanou. V takovém případě jim budou alokovány dle benchmarku na zemní plyn. Prokázání emisí, které vznikly z titulu výroby tepla, může také vést k nárůstu administrativních nákladů (bude ověřovat verifikátor – tedy dodatečné náklady na verifikaci, MŽP bude provádět pouze namátkové kontroly).
Potenciál dopadu celého systému do hospodaření jednotlivých podniků je značný, a to zejména na sektor teplárenství. Z pilotních odhadů a simulací, které provedlo sdružení e-Academia – VŠE9 , může dojít do roku 2020 ke zdražení cen za GJ tepelné energie vyráběné z hnědého uhlí pro konečného spotřebitele o 35–76 % (v různých variantách přenesení vícenákladů a způsobů transpozice IED). Za velkou část nárůstu cen je přitom zodpovědný právě systém EU ETS. Pouze malá část byla u simulovaných podniků způsobena nutností implementovat IED (viz dále).
Agendou, se kterou se nyní potýkají teplárny a další spalovací zdroje, je výpočet alokace povolenek zdarma podle dostupných metodických pokynů. Jednotliví provozovatelé by měli zaslat MŽP žádost o příděl povolenek zdarma ověřenou ověřovateli do konce srpna 2011. Dalším aktuálním problémem, který je řešen na úrovni tepláren a Teplárenského sdružení, je výklad metodického pokynu pro příděl povolenek zdarma. V závislosti na výkladu tohoto pokynu dostanou povolenky zdarma buď samotní výrobci tepelné energie, nebo odběratelé, kteří jsou v EU ETS (za odběratele, kteří nejsou v EU ETS, by povolenky dostala teplárna). Druhá z možností je přitom pro teplárny velmi nevýhodná a vyplývají z ní značná rizika.
8 Draft rozhodnutí k nalezení zde: http://ec.europa.eu/clima/documentation/ets/docs/decision_benchmarking_15_dec_en.pdf (cit. 19. 3. 2011).
9 Zpracováno SPF Group ve spolupráci s e-Academia – VŠE, studie zpracována pro MPO; říjen/listopad 2010, dosud nepublikována.
Dle programového prohlášení vlády z roku 2010 budou vládou připraveny nové základní strategické dokumenty v oblastech ochrany životního prostředí, ochrany klimatu, efektivní výroby a využití energie, oblasti těžby nerostných surovin.10
V oblasti ochrany klimatu je v současné době stále hlavním strategickým dokumentem v ČR „Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR“ (NPSE) z roku 2004 (schválený usnesením vlády ČR č. 187/2004). „V současnosti probíhá příprava nové koncepce ochrany klimatu, která by měla být publikována během roku 2011.“ (cit. oficiální stránky Ministerstva životního prostředí, cit. 15. 3. 2011; online: http://www.mzp.cz/cz/ochrana_klimatu). Podle vyjádření představitelů MŽP je ambicí nové koncepce její ideový soulad s připravovanou státní energetickou koncepcí a surovinovou politikou. Totéž je deklarováno i v programovém prohlášení vlády: „Navzájem provázány budou nová politika ochrany životního prostředí, politika ochrany klimatu, státní energetická koncepce a nová surovinová politika, včetně státní lesnické koncepce a ochrany zemědělského půdního fondu.“11 Do konce roku 2011 by podle neoficiálních informací měly být všechny tři politiky schváleny.
Na základě informace o snaze po vzájemném souladu uvedených politik a na základě vyjádření zástupců MŽP lze usuzovat, že nová koncepce ochrany klimatu bude založena na již existující koncepci, která vznikla za působení ministra Bursíka, avšak nikdy nebyla předložena vládě ani nebyla schválena.
Na podobu nové energetické koncepce lze usuzovat z programového prohlášení vlády, kde je uvedeno: „Vláda bude podporovat ekologicky čisté výroby energie, tedy jadernou energetiku a efektivní obnovitelné zdroje, které mohou též významně přispět k posílení energetické bezpečnosti ČR, tedy ke snížení energetické závislosti ČR na cizích zdrojích.12
Pokud nová energetická koncepce bude skutečně v souladu s programovým prohlášením vlády, pak lze konstatovat, že bude založena na podpoře jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů energie. Nová energetická koncepce vzniká v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu, avšak v době zpracování této zprávy nebylo o její podobě rozhodnuto.
Závěrem je možno konstatovat, že politika nové vlády směřuje k větší míře vzájemné shody mezi MPO a MŽP o budoucí podobě české energetiky. Ještě před více než rokem – říjen 2009 (kdy byly téměř současně publikovány Státní energetická koncepce a Politika ochrany klimatu ČR) existovaly přitom mezi oběma jmenovanými resorty v tomto směru fundamentální rozpory.
10 Programové prohlášení vlády 2010, str. 30; cit. 15. 3. 2011, online: http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/Programove_prohlaseni_vlady.pdf.
11 Programové prohlášení vlády 2010, str. 30; cit. 15. 3. 2011, online: http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/Programove_prohlaseni_vlady.pdf.
12 Programové prohlášení vlády 2010, str. 30; cit. 15. 3. 2011, online: http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/Programove_prohlaseni_vlady.pdf.
V programovém prohlášení vlády je uvedeno: „Největším současným problémem stavu životního prostředí v ČR je kvalita ovzduší. Prioritou vlády je snížení této zátěže s důrazem na ty oblasti, v nichž je situace v některých obdobích roku dlouhodobě kritická (např. Moravskoslezský kraj). Bude proto prosazovat snižování emisí znečišťujících látek, jakož i energetické úspory a efektivní hospodaření s energií ve výrobě, distribuci i spotřebě, ať už jde o moderní účinné technologie výroby, účinně zateplené budovy, výstavbu nízkoenergetických budov nebo úsporné spotřebiče.13
Základní koncepci v oblasti ochrany ovzduší v ČR určuje dokument Národní program snižování emisí České republiky (NPSE), schválený dne 11. 6. 2007 usnesením vlády ČR č. 630. Základní právní normou upravující v ČR hodnocení a řízení kvality ovzduší je stále zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění.
V posledních dvou letech byla intenzivně připravována a následně projednávána komplexní novela zákona o ochraně ovzduší, která měla přinést zásadní koncepční změny v této oblasti. Tato novela doposud nebyla schválena parlamentem. Hlavním důvodem byl pád vlády Mirka Topolánka a nástup úřednické vlády, která projednávanou novelu upozadila. Následný nástup vlády Petra Nečase a s ním nového ministra životního prostředí (majícího odlišný pohled na podobu některých částí novely – zejména regulace emisí z domácností) opět vedl k odkladu předložení novely do parlamentu. V polovině roku 2011 došlo k těžko srozumitelné situaci – byly projednávány dva dokumenty: (1) novela zákona o ochraně ovzduší a (2) návrh nového zákona (nikoli novely) o ochraně ovzduší, který byl posléze (20. 7. 2011) schválen vládou. Zároveň s projednáváním meziresortních připomínek k návrhu nového zákona (nikoli novely) o ochraně ovzduší byla již schválena a zveřejněna Směrnice o průmyslových emisích (dále „Směrnice“ nebo „IED“), ke které již začal proces její transpozice do českého právního řádu.
Nový zákon o ochraně ovzduší přitom termínově předbíhá proces dokončení transpozice IED do českého právního řádu. Nový zákon o ochraně ovzduší bude v příštích týdnech a měsících předložen parlamentu a následně je možné očekávat, že několik měsíců budou řešeny připomínky a pozměňovací návrhy. Proces transpozice IED do českého právního řádu se tak velmi pravděpodobně pozdrží až na pozdější termín (leden–březen 2012). Tento postup je v odborných kruzích bohužel kritizován, jelikož není příliš koncepční. Vzhledem k tomu, že je potřeba obě regulace vzájemně provázat, bylo by vhodnější nejprve přijmout regulaci, kterou musíme přijmout z titulu členství ČR v EU (tj. transpozice IED), a teprve následně dodatečně regulovat ty oblasti, které chce ČR regulovat nad rámec evropské legislativy. Zvolený opačný postup dává tušit, že po implementaci IED bude nový zákon o ochraně ovzduší nutné brzy po jeho přijetí novelizovat (za předpokladu, že bude Parlamentem ČR přijat). Tento postup není příliš šťastný, protože nevytváří příliš stabilní a předvídatelné právní prostředí. Je také nutné upozornit na skutečnost, že obě připravované regulace velmi pravděpodobně výrazně ovlivní oblast ochrany ovzduší v ČR na několik příštích desetiletí.
Přijetí novely zákona o ochraně ovzduší lze za existence současné vlády každopádně očekávat. Vyplývá to i z programového prohlášení vlády, kde je výslovně uvedeno: „Účinná ochrana ovzduší a zdraví obyvatel před znečišťováním vlivem dopravy, průmyslových zdrojů a spalování nevhodných druhů paliv v lokálních topeništích bude zajištěna prostřednictvím nového zákona o ochraně ovzduší.14
Deklarovaným cílem novely je:
Hlavní změny, které zákon přinese:
13 Programové prohlášení vlády 2010, str. 30; cit. 15. 3. 2011, online: http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/Programove_prohlaseni_vlady.pdf.
14 Programové prohlášení vlády 2010, str. 30; cit. 15. 3. 2011, online: http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/Programove_prohlaseni_vlady.pdf).
15 Viz Kužel, 2010: Cíle a hlavní změny v návrhu nového zákona o ochraně ovzduší, prezentace pro SENÁT Parlamentu České republiky, 16. 2. 2010; www.senat.cz/organy/VZUP/3.prezentace_Kuzel.ppt.
Návrh zákona o ochraně ovzduší tedy obsahuje administrativní, programové a ekonomické nástroje. Mezi programové nástroje patří programy ke zlepšení kvality ovzduší (dle návrhu je bude zpracovávat MŽP ve spolupráci s příslušným krajským nebo obecním úřadem v oblastech, kde budou překračovány imisní limity vícekrát, než stanoví vyhláška; k aktualizaci programu by pak mělo docházet minimálně jednou za tři roky). Výsledkem programu bude vyhláška, kterou budou stanoveny závazné emisní stropy a lhůty k jejich dosažení pro vymezená území kraje (v rámci těchto vymezených území se emisní stropy stanoví pro vybranou skupinu stacionárních zdrojů uvedených v příloze zákona a dále pro silniční dopravu) – emisní stropy zohlední krajský úřad v podmínkách povolení, k dopravním stavbám se bude vyjadřovat MŽP v podmínkách závazného stanoviska k umístění stavby pozemní komunikace. Národní program snižování emisí ČR se bude aktualizovat jednou za čtyři roky. Závazná část programu bude vyhlášena formou nařízení vlády.
V diskusích, které kolem novely zákona probíhaly, bylo často ze strany státní správy poukazováno na skutečnost, že v současné době nejsou dobře nastaveny ekonomické nástroje. Původně byly v zákoně nastaveny progresivní poplatky a zároveň možnost získat dotaci na investice snižující znečišťování ovzduší, která by byla placena jako nemandatorní výdaj ze státního rozpočtu – cílem bylo urychlení investic a dosažení cílů nastavených k roku 2020. Současný návrh zákona počítá s progresivním navyšováním poplatků za znečišťování ovzduší, možnost získat dotaci na „investici v ochraně ovzduší“ byla ze zákona vypuštěna.
Nárůst sazeb poplatků za znečišťování ovzduší zůstává v zákoně zachován a je plánován od roku 2016 do roku 2021. Do roku 2016 se zvýší poplatky pouze tak, aby zůstaly zachovány plánované výnosy na financování projektů ze SFŽP, od roku 2016 pak budou moci znečišťovatelé využít tzv. snížené sazby poplatku, a to za předpokladu, že například sníží emise nebo dosáhnou hodnoty BAT na svých technologiích. Konkrétně návrh zákona uvádí tyto podmínky pro to, aby byla použita pro výpočet poplatku za příslušnou znečišťující látku nejnižší možná sazba poplatku dle přílohy zákona – což je sazba uvedená pro roky 2012–2016.
Návrh zákona také umožňuje větší flexibilitu pro provozovatele dvou a více spalovacích stacionárních zdrojů s celkovým jmenovitým tepelným příkonem (každého z nich) větším než 50 MW, u nichž bylo první povolení provozu vydáno před 1. červencem 1987. Tito provozovatelé mohou namísto plnění emisních stropů pro tyto spalovací stacionární zdroje jednotlivě plnit emisní stropy, které jsou součtem emisních stropů stanovených těmto spalovacím stacionárním zdrojům. V důsledku plnění emisních stropů v součtu nesmí dojít k překročení součtu emisních stropů stanovených pro stacionární zdroje daného provozovatele umístěné v aglomeraci (aglomerace jsou definovány v příloze návrhu zákona).
Návrh zákona také nově zavádí pro novější typy zdrojů (povolené po roce 2009) povinnost umístit zařízení pro zachytávání a stlačování oxidu uhličitého.
V návrhu zákona zůstal zachován institut tzv. kompenzačního opatření, který znamená, že stacionární zdroje je možné vystavět i v lokalitě, která již překračuje imisní limity, ale zdroj se musí se zavázat k opatření zachovávajícímu dosavadní úrovně znečištění pro danou znečišťující látku (tzv. „kompenzační opatření“). Kompenzační opatření přitom navrhuje žadatel o vydání závazného stanoviska. Jako kompenzační opatření mohou být stanovena zejména opatření ke snížení emisí ze stávajících stacionárních zdrojů v dané lokalitě. Kompenzační opatření jsou vyžadována pouze tam, kde jsou překročeny emisní limity.
Novela měla původně vysokou ambici, pokud jde o regulaci malých stacionárních zdrojů (tyto zdroje odpovídají v ČR za velkou část problémů v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší). U těchto zdrojů byla dlouhodobě diskutována možnost využití administrativních nástrojů – nutnost nechat pravidelně revidovat kotel atp. Tato opatření se však ukázala jako politicky neprosaditelná.
Návrh také nově zakazuje spalovat hnědé uhlí energetické, lignit, uhelné kaly a proplástky ve spalovacím stacionárním zdroji o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším.
Stacionární zdroj musí být obecně provozován v souladu s podmínkami pro provoz. Důkladněji požadavky zákon neukládá. Nutnost zavedení a sjednocení požadavků na spalovací zdroje (lokální topeniště) byla nakonec z novely vypuštěna – v diskusích k návrhu zákona se jako odůvodnění objevily argumenty, že vynucování těchto standardů by bylo velmi nákladné a právně náročné/neproveditelné. V novele byl tedy také opuštěn záměr zpoplatnění domácích spalovacích zdrojů od roku 2015 (původně 500–3000 Kč v roce 2020). MŽP odůvodňuje nemožností provádět technické kontroly.
Koncem roku 2010 byly publikovány dvě konzultační studie od společnosti ENTEC16 , jejichž vznik iniciovala Evropská komise. Studie jsou zaměřeny na ekonomickou analýzu systémů obchodování s emisemi NOx nebo SO2 s cílem zhodnotit potenciál zavedení systémů obchodování v EU. Obě uvedené studie jsou netransparentní, není zřejmé, z jakých datových zdrojů zpracovatel čerpal.
Bez ohledu na aktuální situaci je možné v systémech obchodování s emisemi NOx a SO2 v EU spatřovat alternativu k dosavadnímu způsobu regulace. Je vhodné tuto agendu sledovat. V současné době nelze uvést žádné detaily ohledně potenciálních dopadů systémů obchodování na spalovací zařízení, která by mu podléhala, a to zejména díky naprosto nedostatečným podkladům poskytnutým společností ENTEC (v jedné studii je uvedeno asi dvanáct možných scénářů, jak by systémy mohly vypadat, další studie pak tento počet snižuje zhruba o třetinu).
16 ENTEC (2010a): Assessment of the Possible Development of an EU-wide NOx and SO2 Trading Scheme for IPPC Installations. Entec UK Limited.
ENTEC (2010b): Economic analysis to support an Impact Assessment of the possible establishment of EU-wide emissions trading of NOx and /or SO2. Entec UK Limited.
Směrnice o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) – tzv. Industrial emission directive (IED).
Konečnou verzi textu IED přijal Evropský parlament (EP) 7. 7. 2010. Hlasováním byl legislativní proces v podstatě dokončen. 8. 11. 2010 byl návrh směrnice formálně schválen Radou EU. 17. 12. 2010 byla v Úředním věstníku Evropské unie směrnice zveřejněna (označení 2010/75/EU). V platnost vstoupila dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku. Transpoziční období je ve směrnici určeno na 24 měsíců. Směrnice tedy musí být transponována do národní legislativy nejpozději v prosinci 2012.
Některé okruhy transpozice IED do národní legislativy budou klíčové. Z nedávno provedené analýzy Směrnice o průmyslových emisích společností SPF Group a sdružením e-Academia – VŠE vyplynulo, že existuje řada nejasností ohledně budoucí transpozice IED. Tyto nejasnosti se týkají mj. možností využití různých podstatných úlev a výjimek, které text IED obsahuje a které mohou z hlediska dopadu na český průmysl hrát klíčovou roli. V každém případě IED prakticky nepřipouští úlevu od emisních limitů dle úrovní emisí spojených s BAT. Analýza také mj. poukázala na nedostatečnou informovanost a zkreslené představy spalovacích zařízení v ČR o IED a jejích dopadech.
Odhady přímých ekonomických dopadů vyvolaných IED pro velká spalovací zařízení se pohybují na úrovni 32–39 mld. Kč. Průměrné investiční náklady pro jedno zařízení dosahují 928 mil. Kč (MŽP 200817 , SPF Group a e-Academia18 ). Analýza dopadů na úrovni EU je uvedena např. v recastu směrnice (EC, 200719 ), avšak tato analýza je provedena pro jedno z prvních znění Směrnice o průmyslových emisích, proto se současné odhady mohou značně lišit.
Z hlediska velkých spalovacích zdrojů je nutné věnovat pozornost především transpozici té části směrnice, která se týká oblasti integrované prevence a omezování znečištění (IPPC). Diskuse o optimálním způsobu implementace směrnice bude předmětem diskusí v příštích několika měsících (dle harmonogramu MŽP se předpokládá zpracování věcných podkladů již během dubna 2011 a zpracování paragrafového znění již během června 2011; předložení do vnějšího připomínkového řízení pak již během září 2011).
Do této chvíle proběhlo na MŽP první jednání „rozšířené pracovní skupiny k novelizaci zákona o integrované prevenci“. Prvním neoficiálním výstupem jednání je identifikace klíčových/kritických bodů při implementaci:
Pracovní skupina dále identifikovala jako potenciálně velmi rizikové tyto body:
Zvláštní pozornost by měla být věnována následujícím několika bodům, které mohou být klíčové z hlediska transpozice směrnice do národní legislativy:
Hlavní změny v oblasti integrované prevence a omezování znečištění jsou následující (MŽP, 2011):
17 MŢP, (2008), Návrh směrnice o průmyslových emisích KOM(2007) 844 v konečném znění, Vyhodnocení předpokládaných ekonomických dopadů na provozovatele dotčených činností, Zpráva pro výbor pro evropské záleţitosti a hospodářský výbor Poslanecké sněmovny, Praha.
18 SPF Group ve spolupráci s e-Academia (2010): Hodnocení dopadu implementace směrnice EU o průmyslových emisích do českého právního řádu pro spalovací zařízení o jmenovitém tepelném příkonu větším neţ 50 MW v ČR, včetně výroby dálkového tepla z těchto zdrojů, Závěrečná zpráva, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.
19 EC, (2007), IMPACT ASSESSMENT, Accompanying document to the Proposal for a DIRECTIVE OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL on industrial emissions (integrated pollution prevention and control) (recast), Brussels, 21. 12. 2007, SEC(2007) 1679.
20 Směrnice přímo uvádí, ţe v odůvodněných případech můţe příslušný orgán přistoupit k tomu, ţe stanoví emisní limity, které umoţňují překročit úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami (z důvodů vymezených v IED, tj. na základě posouzení nákladů a přínosů ve vztahu k ŢP, umístění zařízení, místním podmínkám ŢP). V tomto případě musí být zveřejněno odůvodnění ve formě přílohy k rozhodnutí. K tomuto postupu budou dále dopracovány pokyny EK, které jej budou dále upřesňovat.
21 Technical working group.
Do sektoru velkých spalovacích zařízení v ČR o příkonu vyšším než 50 MWte spadají tepelné elektrárny, veřejné teplárny a podnikové energetiky. Energetická statistika ukazuje, že při výrobě tepla v sektoru výroby a rozvodu elektřiny a tepla je 69 % energie vyrobeno z pevných fosilních paliv (černé a hnědé uhlí). Teplo vyrobené ve všech sektorech průmyslu pochází z 59 % z pevných fosilních paliv. Při výrobě elektrické energie je význam sektoru veřejné energetiky na spalování pevných fosilních paliv ještě vyšší (tento sektor spotřebuje cca 91 % všech pevných paliv užitých na výrobu elektrické energie v ČR). Dopad IED na velká spalovací zařízení (LCP) má proto zásadní význam pro budoucnost využívání pevných paliv ve střednědobém a dlouhodobém horizontu v ČR. V ČR existuje v současné době 217 jednotlivých zdrojů znečišťování ovzduší. Na 50 % těchto zdrojů spaluje hnědé uhlí, na 25 % uhlí černé.
Environmentální investice vyvolané IED přitom budou znamenat mj. zvýšení provozních a investičních nákladů jednotlivých firem, které firmy následně musejí promítnout do cen konečných komodit (zejm. tepla a elektřiny). Vzhledem k „přísnosti“ IED, která akcentuje emisní limity na úrovni BAT, lze předpokládat významné zvýšení cen těchto výstupů. Vyvstává tak otázka konkurenceschopnosti cen tepla a elektrické energie po implementaci IED a možnosti využití výjimek.
Hlavní změny, které IED přináší pro spalovací zdroje, je zpřísnění emisních limitů, závaznost institutu nejlepších dostupných technik při žádosti o vydání integrovaného povolení a změna flexibilních mechanismů v podobě, v jaké byly doposud platné. Účinnost směrnice bude pro jednotlivé oblasti, které upravuje, nabíhat postupně, pro velké spalovací zdroje nabude účinnosti v letech 2012/2013; pro některé zdroje až od roku 2016, kdy zároveň přestane platit směrnice 80/2001/EC.
Hlavní rizika pro velká spalovací zařízení (LCP) jsou následující:
Pro dopady IED na teplárenský sektor může sehrát zásadní roli to, zda MŽP v rámci implementace povolí výjimku pro zdroje CZT. Teplárenské sdružení usiluje o prosazení této výjimky, v současné době si nechává zpracovat studii ekonomických dopadů na zdroje CZT v případě, že by tato výjimka nebyla povolena (zpracovatel studie je sdružení e-Academia – VŠE). MŽP si již nechalo studii emisních dopadů této výjimky zpracovat u společnosti ENVIROS. Tato studie však doposud není veřejně přístupná.
Hlavní zájmové skupiny pro spolupráci na řešení rizik vyplývajících z budoucího vývoje legislativy na ochranu ovzduší:
Zodpovědnost za energetickou a environmentální politiku nesou především:
Na formulaci těchto politik se dále podílejí:
Vzhledem k vývoji průmyslu a zaměstnanosti během transformace ČR od roku 1989 existuje v severních Čechách paradoxní situace – jde o kombinaci faktorů strukturální nezaměstnanosti a nové nezaměstnanosti z důvodu hospodářské recese, trvalé poptávky po produktech a zároveň limitů těžby hnědého uhlí. Trvá poptávka po uhlí, strojírenských výrobcích a nových vyspělých technologiích spojených s těžbou a energetikou. Řada společností je ochotna přijmout nové zaměstnance, avšak zejména kvalifikovaných dělnických a technických profesí je na trhu práce v severních Čechách nedostatek. Zároveň musí skupina Czech Coal v letech 2011–2020 počítat s restrukturalizací, rušením pracovních míst a propouštěním, pokud stávající limity těžby zůstanou v platnosti.
Zaměstnanci skupiny Czech Coal tvořili 1,7 % (2009) všech zaměstnaných v Ústeckém kraji – Skupina byla největším individuálním zaměstnavatelem ve firemním sektoru v kraji. Při srovnání vzdělanostní struktury platí, že obor těžby zaměstnává méně obyvatel se základním vzděláním, než je průměr Ústeckého kraje, zaměstnává však zhruba o to více více obyvatel se středoškolským vzděláním; pro občany s vysokoškolským vzděláním jsou podílové ukazatele na srovnatelné úrovni.22
Pro skupinu Czech Coal proto může do budoucna představovat riziko stav středního školství – Skupina se proto snaží podporovat mimo jiné střední školy, zejména v rámci speciálního programu „Chytré hlavy pro Sever“ (www.chytrehlavy.cz).
Hlavní zájmové skupiny pro spolupráci na řešení tohoto rizika:
22 Viz studie M. Mičúch: Analýza zaměstnanosti v odvětví těţby nerostných surovin v Ústeckém kraji; Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, 2010.
S tlakem Evropské komise na důslednější vlastnické oddělování výroby, přenosu a distribuce se rozšiřuje pole příležitostí pro flexibilní zákaznicky orientované dodavatele disponující vysoce kvalifikovanými a zkušenými experty na obchod s elektrickou energií. Prostor pro růst v prodeji Czech Coal a.s. je zejména v sektoru organizací a firem, včetně středních a menších podnikatelských subjektů hledajících úspory v nákladech na energie. Zásadní podmínkou pro rozvoj liberalizovaného trhu však je zvýšení právního povědomí zákazníků o jejich právech na trhu, který je stále svázán vertikálně vlastnicky integrovaným dominantním hráčem a distributory s regionálním monopolním postavením.
Velké cenové výkyvy komodit včetně elektřiny související s probíhající fází ekonomického cyklu způsobily a zřejmě ještě způsobí ztrátu schopnosti některých obchodních společností dále obchodovat s elektrickou energií. Tento efekt umožní společnosti Czech Coal a.s. zvýšit její podíl na trhu dodávek elektřiny tuzemským odběratelům.
Hlavní zájmové skupiny pro spolupráci na této podnikatelské příležitosti:
Výroba elektřiny z uhlí ve světě narůstá. Lze předpokládat, že i v budoucnu uhlí zůstane v Evropě základní součástí domácího energetického mixu a důležitou alternativou k ropě a plynu. Je k dispozici v dostatečném množství, ložiska jsou na celém světě, uhlí lze relativně snadno převážet a skladovat. Na využívání uhlí ve střední Evropě bude mít pravděpodobně nemalý vliv přehodnocení jaderného programu Spolkové republiky Německo, jehož podoba nebyla v době zpracování této zprávy ještě známa.
Významnou stránkou využívání uhlí jsou vysoké měrné emise CO2. Využívání uhlí do budoucna je proto částečně podmíněno rozšiřováním technologicky vysoce efektivních elektráren a technologickým pokrokem spojeným s komerčním využitím technologií zachycování a ukládání CO2 (Carbon Capture and Storage – CCS). Vývoj CCS v Evropě i zámoří bude záviset zejména na ceně vypouštění uhlíku do atmosféry a investicích do výzkumu a vývoje nových technologií a procesů. O závazných emisních normách/standardech by mělo být uvažováno až po vyhodnocení výsledků z demonstračních zařízení. O nástroji se uvažuje, zejména pokud se prokáže, že stimuly vyplývající z EU ETS nebudou dostatečné.
Evropa chce mít do roku 2015 v provozu 12 demonstračních jednotek s CCS technologiemi, G8 se zavázalo zprovoznit na světě 20 demonstračních jednotek do roku 2020.
Kromě CCS je paralelně rozvíjeno tzv. Clean Coal Technology (dále „CCT“). Jde o vývoj účinnějších technologií spalování fosilních paliv, který znamená dvojí příležitost pro uhelnou energetiku:
Při uchování vysoké ekonomické efektivnosti hnědého uhlí jako primárního zdroje pro velké elektrárny a teplárny tak může zavádění CCT zároveň rozhodující měrou přispět k plnění národních i evropských závazků snižování emisí.
Příležitostí v dlouhodobém horizontu jsou zcela bezemisní elektrárny fungující na principu zachycování a ukládání veškerého produkovaného CO2 (CCS). EU předpokládá komerční uplatnění CCS technologií po roce 2020. Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání CO2 je však zatím bez rozpracování.
Hlavní zájmové skupiny pro spolupráci na této podnikatelské příležitosti:
Kvalitní rekultivace a revitalizace realizované ve shodě s obcemi, na jejichž katastrálním území či v jejichž sousedství probíhají, vedou k zatraktivnění regionu. Empiricky doložený příliv produktivního obyvatelstva, zejména rodin s dětmi, do obcí souvisejících s těžbou a rekultivacemi přispívá ke zkvalitňování trhu práce a řady dalších sociálních a environmentálních parametrů. Tyto faktory pak recipročně zlepšují podmínky pro podnikání v regionu, do kterého se soustřeďují podnikatelské aktivity Skupiny.
Hlavní zájmové skupiny pro spolupráci na této podnikatelské příležitosti:
Vnímání rizik a příležitostí hnědouhelné těžby z pohledu obyvatel Ústeckého kraje
Skupina Czech Coal s velkou vážností přistupuje ke stanovisku veřejnosti ke své činnosti a k průmyslu v Ústeckém kraji. V roce 2009 a začátkem roku 2010 zadala Hospodářská a sociální rada Ústeckého kraje (veškeré výsledky viz www.hsr-uk.cz) dva rozsáhlé výzkumy názorů obyvatel na životní podmínky a průmyslovou činnost. Výzkumy přinesly poznatky jednak v měřítku celého Ústeckého kraje (800 respondentů), jednak ve městě Litvínově, jehož obyvatelé jsou klíčovými stakeholdery v případě rozhodování o dalším postupu těžby hnědého uhlí v mosteckém okrese.
Z výše uvedených údajů vyplývá pro uhelnou těžbu a energetiku několik zásadních sdělení:
Skupina Czech Coal systematicky každoročně sleduje i názory představitelů měst a obcí v blízkosti vlastních provozů. Jejich názory jsou vždy uvedeny v kapitole 2.10.3 Reporting přínosů a vlivů na sousední komunity v Roční zprávě Skupiny (www.czechcoal.cz/report).
Hlavní zájmové skupiny pro spolupráci na řešení těchto rizik:
Průzkum uživatelů dálkového tepla ve vybraných lokalitách (Hradec Králové, Most/Litvínov, Praha, Plzeň, Strakonice)23 v říjnu 2010 přinesl tato zjištění: Dvě třetiny uživatelů dálkového vytápění vědí, že se teplo dodávané do jejich domácnosti vyrábí z hnědého uhlí. Dálkové vytápění hnědým uhlím považují lidé za jeden z nejlevnějších způsobů vytápění. Levnější už je podle jejich názoru pouze místní kotel na uhlí. Z nabízených možných problémů české energetiky spatřují lidé jako nejzávažnější rostoucí závislost na dodávkách energie ze zahraničí, což se týká zejména zemního plynu. Stejně problematický je i nedostatek uhlí pro tepelné elektrárny a městské teplárny. O něco méně lidi trápí dlouhodobost a nákladnost výstavby nových bloků jaderných elektráren a nejméně problematický je podle nich nedostatek obnovitelných zdrojů energie.
Co se týče budoucí těžby hnědého uhlí, 68 % uživatelů dálkového vytápění soudí, že by měly být překročeny územní limity a vytěžit by se mělo veškeré dostupné uhlí – 52 % tak soudí ovšem pouze za předpokladu, že by došlo k dohodě mezi obyvateli dotčených obcí a těžebními společnostmi, 16% by oproti tomu chtělo k získání uhlí využít veřejný zájem, tedy i v případě nesouhlasu dotčených obcí. Čtvrtina obyvatel si myslí, že by limity vůbec překročeny být neměly.
Z výše uvedených údajů vyplývá, že dálkové vytápění teplem, které vzniká spalováním uhlí, považují napojené domácnosti za nejméně rizikové. Přesvědčení těchto domácností o výhodnosti této formy vytápění se promítá i do kladného stanoviska k překročení územních limitů těžby.
Hlavní zájmové skupiny pro spolupráci na řešení těchto rizik:
23 Viz Průzkum uţivatelů dálkového tepla ve vybraných lokalitách ČR, Factum Invenio; lokality: Hradec Králové, Most/Litvínov, Praha, Plzeň, Strakonice (celkem 789 domácností), říjen 2010.
Czech Coal Group
E-mail: ccg@czechcoal.cz
Czech Coal a.s.
Evropská 2690/17, 160 00 Praha 6
Tel.: +420 222 183 111
E-mail: info@czechcoal.cz
Sídlo společnosti:
V. Řezáče 315, 434 67 Most
